Jsem vrah?

30. července 2011 v 11:46 | Vody |  Povídky
Jó tak já si tu udělám sám sobě reklamu.


"Mezi zavražděné patřil také majitel podniku. Policie také pohřešuje mladou zpěvačku-"
"Koho to zajímá?" protáhl si mladík krk... Na televizní obrazovce vystřídala reportéra fotka mladé dívky.
"Vraždy podle všeho nemá na svědomí sériový vrah, kterého policie nemůže dopadnout už více jak pět měsíců."
"Takový zprávy po ránu," vypnul mladík televizi a uchopil činky. Pokoj prostupovaly sluneční paprsky, proto si stoupl k oknu, aby jej hřály. Ranní rituál zakončil sledem několika kliků, poté následovala sprcha a mohl vyrazit do školy. Místo toho však zasedl před monitor. Počítač začal chrčet, než se rozeběhl, za tu dobu mohl mladík pozorovat svůj odraz, bylo to stejné jako, kdyby koukal do zrcadla. Blonďaté vlasy padající do očí, musel chvíli počkat, než mu uschnou, proto si je odrhnul, aby mu nedráždily modré oči.
Po najetí první stránky na něj vybafla fotka zelenovlasé dívky, kterou hledala policie. S nezájmem tuto informaci přešel a brouzdal dál ve vodách internetu.

O něco později uslyšel telefon: "Co je?" zeptal se, když přijal hovor.
"Jak to myslíš, co je? Zase se flákáš na internetu? Za pět minut začíná vyučování!" ženský hlas zněl velmi rozhněvaně.
"Karin, kde jsi vzala moje číslo?" odpověděl klidně.
"Táhni do školy!" uslyšel další řev.
Blonďák vypnul telefon a sykl: "Kdo si myslí, že je? Jenom proto, že je zástupkyně třídy," nakonec raději počítač vypnul a vyrazil do školy.

Venku si přehodil diplomatku přes záda a vyrazil rychlejším krokem. Jelikož neměl moc času musel využít zkratku, která vedle přes postranní uličky města. Nikdo tudy moc nechodil, byly zde akorát rozházené odpadky a večer tu přespávali bezdomovci, nebo tu obchodovali dealeři. Chvíli na to dorazil před školu, prošel branou, u kterého na něj čekala dívka s krátce střiženými červenými vlasy.
"Jdeš pozdě o půl hodiny," posunula si brýle.
"Co se staráš? Jsi snad moje máma?" odbyl ji blonďák pohledem.
Tím ji lehce vyhodil z míry, ale dívka se nevzdávala: "Mám zodpovědnost za docházku! Flákáš se doma, bezostyšně promrháváš čas na internetu místo toho, abys byl ve škole!"
"Proč tu na mě vůbec čekáš? Děláš do mě?"
"Welkine, ty blbče! Kdo by o tebe tak stál," dupla mladíkovi na nohu a odkráčela.
"Tak co se staráš," řekl, když už byla z doslechu. Na chodbách nikdo nebyl, všichni ještě seděli v lavicích.

Další den ve školních lavicích utekl. Welkin zvolil cestu domů stejnou jako do školy. Těšil se domů, až si sedne před počítač a uvolní svoji mysl. Monitor ozařoval místnost do hlubokých nočních hodin.
Po dlouhém brouzdáním internetem začala Welkina zmáhat ospalost. Naposledy projel svoje oblíbené stránky, jestli se neudálo něco nového. Z chatu také všichni odešli, stačilo jenom zkontrolovat e-mail. Čekal na něj pouze jeden. Neznal nick odesílatele, ale mohl to být kdokoliv, měl na internetu hodně přátel. Poklepal na myš a e-mail se otevřel. V tu chvíli mu zčernala obrazovka, aby se na ní v zápětí ukázal obrázek mladé dívky.
"Tu už jsem někde viděl," problesklo mu hlavou. Následovala další fotka, na které byla dívka celá od krve. Byly vidět řezné rány a stříkance krve na okolních zdech. Následovala další fotka mladé dívky. Prezentace dál pokračovala v ukázkách dívek zavražděných brutálním způsobem. Welkin začínal mačkat klávesy, aby prezentaci zastavil, ale nic se nedělo. Ze snímků mrtvých dívek mu začínalo být špatně od žaludku. Něco v hlavě mu říkalo, že tohle nejsou žádné filmové triky, ale realita.
"Vypni se!" zařval na stroj a dál mačkal klávesové zkratky. Místo toho dostával další a další fotky plné krve. Nakonec v zoufalství vytáhl zástrčku ze zásuvky a vše utichlo.
Sotva stačil popadnout dech uslyšel ťukání na dveře. Utřel si zpocené čelo a podíval se kukátkem, kdo ho vyrušuje takhle pozdě v noci. Na chodbě stála drobná dívka, jejíž obličej zakrývaly černé vlasy.
"Kdo to je?" s touto otázkou otevřel dveře.
Dívka zvedla hlavu, aby na vysokého mladíka viděla a usmála se: "Ahoj!"
Blonďákovi se právě obrátil žaludek a nechal neznámou dívku na chodbě a odběhl na záchod, kde začal dávit žaludeční šťávy. Byl rád, že si nedával žádnou večeři. Před očima měl stále ty fotky. Po nějaké době se přestal klepat a uvědomil si, že za ním někdo stojí. Byla to ta dívka, které otevřel dveře. Právě mu podávala ručník s ustaraným výrazem: "Jsi v pořádku?"
"Kdo tě sem pustil?" vysoukal ze sebe.
"Nechal jsi otevřeno a jak jsi rychle odběhl a nevracel jsi se dostala jsem strach," vysvětlovala dívka.
"Co to má být za nálev soucitu a strachu o neznámého člověka?" pomyslel si Welkin a podíval se na dívku s nedůvěrou. Ta mu oplatila úsměvem: "Jmenuji se Rin."
Blonďák se chvíli zdráhal, ale nakonec podal dívce ruku: "Welkin."
"Umyj si obličej," poradila dívka a podala mu ručník.
"Jo," zval si podávanou osušku a přikročil k umyvadlu. Dívka jej mezitím opustila a přešla do obýváku.
"Co je tohle za večer?" zeptal se Welkin sám sebe při pohledu do zrcadla. Voda mu stékala po obličeji. Nejdřív ty fotky v počítači a teď neznámá holka v bytě. Hned mu hlavou problesklo spojení neznámé dívky s počítačem ve které měl obrázky zavražděných dívek. Vyběhl z koupelny a podezření bylo potvrzeno. Rin stála před počítačem a čekala až naběhne. Kabel předtím jistě zapojila.
"Hej, hej, co to děláš?" zeptal se a vyrazil s jasným úmyslem dostat dívku pryč od počítače.
"Chtěla jsem si jenom prohlídnout e-mail. Ještě mi nezapojili internet nastěhovala jsem se teprve dneska," odpověděla zcela normálně.
"Tak nastěhovala? To by vysvětlovalo, co tady děláš, ale teďka vypadni od toho počítače," chytil černovlásku za rameno. Ta na něj jenom nechápavě zírala a nechala se otočit a dostrkat až ke dveřím. Právě včas, na monitoru opět začaly běhat fotky zavražděných dívek: "Tohle někdo vidět tak si to může špatně vyložit," problesklo Welkinovi hlavou.
To už byla černovláska zpátky na chodbě a přes blonďákovo tělo nemohla nic vidět.
"Takže... díky za návštěvu. Měj se," zabouchl dívce před nosem a ani nečekal na její odpověď, ale i tak uslyšel dívčin hlas: "Ahoj zítra."
Jakmile odešla přistoupil k počítači a vytáhl jej pro jistotu opět ze zásuvky.

Další den se zdál být tak nádherný do té chvíle, než si uvědomil události z minulého večera. Náladu mu nezlepšila ani Rin, která na něj čekala přede dveřmi s tím, že chodí do stejné školy. Cestou se dozvěděl další věci, které ho nezajímaly. Například, že chodí do stejné školy už několik let, ale je o dva roky mladší proto si jí nepamatuje, ale ona jeho ano. Ve škole dostal od Karin zase vyhubováno, i když nic neprovedl.
"Baví tě na mě řvát? Děláš to ze setrvačnosti, nebo co?" neskrýval Welkin svoje rozhořčení nad přidělenou službou, jenž ho ve škole zdrží až do večera.
"To máš za včerejšek a vůbec ti to neuškodí. Stejně bys doma akorát vysedával u počítače," obhajovala Karin svoje rozhodnutí. Blonďák jenom sykl a dal se do nařízené práce.
V půlce práce za ním přišla Rin, chtěla mu pomoci, nebo na něj i počkat, ale všechny tyto nabídka Welkin odmítl.
Jakmile splnil všechny svoje nařízené úkoly začalo slunce pomalu zapadat. Při odchodu ze školy zastavil před počítačovou učebnou a neodolal. Zasedl k nejbližšímu počítači a začal brouzdat internetem. Na svůj e-mail se radši nepřihlašoval.
"Měl bych o tom něco zjistit," pomyslel na vraždy dívek a fotky, které včera viděl. Začal projíždět internet a hledat fotky obětí. Všechny fotky dívek, které byly zabity odpovídaly těm které viděl minulou noc. Z internetových článků a diskuzí zjistil jenom to, že policie nemá žádného podezřelého. Zabědoval nad neschopností podezřelého a pátral, jestli po internetu nekolují fotky, jež viděl.
Z bádání ho vytrhlo hřmění, podíval se z okna, v dálce uviděl blesky. Netrvalo to dlouho a začalo pršet. Na nic nečekal a vyrazil nejbližší cestou domů. Mohla být už půlnoc, když procházel postranními uličkami, které mu zkracovali cestu. Pospíchat nemělo cenu, byl zcela promočený vytrvalým deštěm.
"Takhle akorát prochladnu," zabědoval a otřel si vodu z obličeje. Jakmile zabočil do další uličky zůstal nehybně stát. Předním vysela ve vzduchu dívka, byla oblečená ve stejné uniformě, kterou nosily dívky z jeho školy. Upustil tašku, která upadla do louže a rozeběhl se k tělu. Byla to Karin, z jejích rudých vlasů stékaly pramínky krve. Kolem krku měla omotaný ostnatý drát. Tělo měla nepřirozeně zkroucené, zlomené kosti upravovaly tvar do obskurního tvaru. Než se pokusil Karin sundat uslyšel policejní sirény, z podvědomého reflexu začal utíkat. Zastavil až, když doběhl domů. Celý udýchaný práskl s dveřmi a sesul se k zemi.
Netrvalo to dlouho a došlo mu, že tam zapomněl tašku. Policie bude za chvíli zvonit na jeho dveře a až se podívají do jeho počítače bude jasný podezřelý ze spáchání všech vražd. Co ho ale trápilo víc byla smrt Karin. Jakmile zavřel oči viděl její výraz v obličeji a všude krev.
Nevěděl jak dlouho tam takhle seděl, ale voda z něj pomalu stékala až seděl ve větší louži. V tu uslyšel na chodbě kroky, srdce mu přestalo tlouct, když se kroky zastavily před jeho dveřmi. Následné zaklepání na jeho dveře mu málem způsobilo infarkt.
"Buch, buch!" ťukání zesilovalo. Odevzdaně stoupl a se svěšenou hlavou otevřel. Určitě čekal policii, ale nikdy by ho nenapadlo, že předním bude stát Rin s jeho aktovkou.
Rychle po tažce chňapl a trhl, ale Rin ji držela pevně. Blonďák znovu trhl a s aktovkou vyletěla do vzduchu také černovláska která narazila do Welkina a oba spadli na zem.
"Pusť tu tašku," řekl blonďák chladně. Dívka hned poslechla, taška odletěla do rohu pokoje, ale Rin nechtěla vstát a stále ležela na Welkinovi.
"Hej, nechceš se zvednout?" ne, že by mu vadil ženský dotyk, ale právě teď neměl na podobné věci ani pomyšlení.
"Nechci," odpověděla černovláska. Welkin se jí zadíval do očí, viděl v nich smutek.
"Já jí nezabil," řekl na svoji obhajobu. Dívka mrkla a její oči se náhle rozzářily. Rin vyskočila na nohy a zavřela dveře.
"Hej, co to děláš? Neměla bys jít domů?" neskrýval blonďák podivení nad chováním dívky.
"Měl by ses převléct, nebo nastydneš," ukázala na mokré šaty.
"Ty taky," začervenal se Welkin. Jak na něm dívka ležela její tričko nasálo vodu a bylo průhledné. "pěkná podprsenka."
"P-puč mi tričko," zakoktala Rin a zakryla si hrudník rukou.

Welkin si po těžkém dnu dopřál teplou sprchu, pára stoupala ke stropu. Konečně měl čas si utřídit myšlenky a uklidnit se.
"Jak je možný, že ta holka měla moji aktovku? Sledovala mě? Jestli ano tak musela vědět, že jsem Karin nezabil, ale proč na mě teda tak koukala jako, kdybych byl vrah já. Já Karin nezabil! Nezabil jsem nikoho nejsem přece magor! Jestliže jsem jí nezabil já a tu tašku mi přinesla Rin..." s ručníkem kolem pasu vystoupil ze sprchy, když si uvědomil, že oblečení má ve skříni a musí jít nahý kolem dívky.
"Děje se něco?" uslyšel za zády hlas dívky, když se snažil proplížit do svého pokoje. Pomalu otočil hlavu, aby viděl jak Rin třímá v ruce kuchyňský nůž.
"Nechci umřít v ručníku," vyhrkl Welkin.
Rin nadzvedla obočí a zadívala se na nůž: "Dělám ti večeři."
Blonďákovi spadl kámen ze srdce.

Celá večeře se nesla ve velmi stísněném duchu. Welkin ani nevěděl, že má doma tolik jídla, nejspíš musela skočit k sobě domů. Zatímco si blonďák dával pozor na každý pohyb Rin se chovala zcela přirozeně. Welkin byl po celou dobu zamračený, ale černovláska při každém jejich očním kontaktu házela zářivé úsměvy.
"Ty," prolomil blonďák ticho. "proč to všechno pro mě děláš?"
"Musím mít důvod?" odpověděla Rin otázkou.
"Nechci být hrubý, ale přijdeš si do mého života. Zachráníš mě před policií," ukázal na tašku v rohu. "ještě mi uvaříš. To se nebojíš, že bych ten vrah mohl být já?"
"Jsi?"
"Ne."
"K některým věcem nepotřebuješ důvod," dívka položila příbor na stůl a utřela si pusu do ubrousku.
"K některým ne, ale k tomuhle..." nedal se blonďák odbýt.
Rin přistoupila k Welkinovi a chytla ho za ruku, kterou si přitiskla na tvář. Welkin cítil její hebkou pleť, poté začala rukou sjíždět pomalu po krku až k hrudi: "Cítíš?" Měla na mysli tlukot srdce.
"Hej," snažil se blonďák odporovat, ale Rin se k němu naklonila a políbila jej.
"Uvidíme se zítra," zašeptala a odešla z bytu.
"Tak tohle je tvůj důvod?" usmál se Welkin.

Welkin následující ráno stále cítil nepříjemné mrazení v žaludku ze včerejšího nočního dobrodružství, ale snažil se nemyslet na ten pohled, když spatřil svoji mrtvou spolužačku. V televizi neříkali nic o další oběti, policie zřejmě vše úspěšně tajila.
Když odcházel z bytu čekal, že na něj bude Rin zase čekat, ale nikde nebyla. Nemínil na ni čekat a vyrazil do školy sám, tak jako vždy. Venku opět pršelo, obloha byla zatažená, jakoby odrážela Welkinovi pocity. Tentokrát zvolil delší cestu, nechtěl jít přes uličku, kde našel Karinino tělo.
Škola byla stejná jako každý den, ani nevěděl co přesně čekal, že se stane. Nikdo zatím nevěděl o brutální smrti jedné ze studentek. Ve třídě bylo vše v normálu, žádné chování ostatních spolužáků nevybočovalo z průměru.
První neobvyklá věc nastala odpoledne, kdy za Welkinem přišla spolužačka, jenž byla považována za nejkrásnější dívku na škole, Revy. Atletická postava, dlouhé hnědé vlasy upravené do dvou culíků vykreslovaly celkovou roztomilost dívky.
"Co chceš?" zeptal se blonďák nevrle dívky, která si sedla naproti němu.
"Přinesla jsem ti oběd," usmála dívka a položila na stůl krabičku s jídlem.
"He? Oběd, pro mě a od tebe? O co ti jde?" neskrýval Welkin svůj údiv.
"Dobrá, řeknu to na rovinu, líbíš se mi a v poslední době jsem tě viděla s jinou dívkou, tak jsem se konečně odhodlala jednat, aby mi tě nesebrala nějaká jiná," přitom se nahnula, aby mohl blonďák pořádně vidět její výstřih.
Welkin polkl a oči mu hned sklouzly tam kam dívka chtěla: "T-to je jenom kamarádka," vykoktal nakonec. "nic víc."
"Výborně," pohladila jej po ruce a odešla.

Welkin přemýšlel jestli má cenu snažit se zprovoznit počítač, venku stále pršelo a začínala jej zmáhat zvědavost zda-li se s fotkami dokáže vypořádat a smazat je. Než se k čemukoliv odhodlal uslyšel zvonit telefon: "Haló?" přijal neznámý hovor.
"Přijď do parku," uslyšel hlas Rin, než stačil jakkoliv odpověď hovor ukončila. Celý den o ní neslyšel a teď tenhle telefonát. Bez většího rozmyšlení ihned vyrazil.

Jakmile vyběhl ven uvědomil si, že pořád prší. Na vracení zpátky už neměl náladu a ani čas proto vyrazil rovnou do parku. Rin zněla v telefonátu vyděšeně, mohla být snad v nebezpečí?
Welkin doběhl do parku, ale nikde nikoho neviděl. Stál tam sám uprostřed noci v dešti a hluboce oddechoval. Potom mu to došlo: "Nikdy jsem Rin nedával žádné číslo jak ho na mě mohla znát? Musím zachovat klid, kurva! Co ty fotky? Jak se dostaly do mého počítače? Vyfotil jsem je snad já, když jsem zabíjel ty holky? Já nikoho, ale nezabíjel, nebo ano? Zabil jsem snad Karin a žádnou tašku jsem nikde nezapomněl? Vymyslel jsem si snad Rin, abych zapomněl na to co jsem udělal? Co, když jsem ten vrah nakonec opravdu já..." z myšlenek jej vytrhly kroky.
"Čekal jsem na tebe," uslyšel Welkin za svými zády mužský hlas. Hnědovlasý muž střední postavy držel za vlasy blonďatou dívku, která byla celá od krve.
"Takže to jsi byl celou tu dobu ty?" zvedl Welkin hlavu.
"Jo," pustil muž dívku na zem. Její tvář Welkin viděl poprvé, byl rád, že to nebyl nikdo koho zná.
"Proč já?" zajímalo blonďáka.
"Byl jsi zrovna po ruce... bylo mi jedno, kdo to bude, ale už bylo načase jednat," muž dělal mezi slovy delší pauzy. "Welkine, teď zemřeš. Všechny důkazy... vedou k tobě! Fotky, tvoje mrtvá kámoška ze třídy, která na tebe ustavičně řvala... a já budu volný," zvedl vrah ruce a nechával si kapky padat na obličej.
"Karin, jsi zabil kvůli mně?" zaťal blonďák zuby.
"Jo, kosti jí rupaly pěkně," přikývl vrah znalecky hlavou.
Welkin se začal potichu smát. Hnědovlasý trochu znejistěl a vyndal si z kapsy nůž: "Žiješ sám, nemáš žádný kámoše a všichni ví, že jsi odpad společnosti. Ve škole jsi pořád trestanej a doma jenom surfuješ po internetu po pochybnejch stránkách. Policie na tebe hodí všechny vraždy potom co u tebe doma najdou potřebný důkazy a teď je čas chcípnout," rozeběhl se vrah kupředu. Bodl na jistotu nožem a cítil jak nůž proniká masem. Ostří projelo Welkinovo levou dlaní, kterou jí předem nastavil. Sevřel zraněnou rukou soupeřovu pěst, aby nemohl nůž vytáhnout: "Zjistil sis proč jsem byl považován za odpad a neměl jsem žádný kámoše?" zeptal se blonďák. Vrah nechápavě zkřivil obličej.
"Protože jsem rváč," Welkin vymrštil svoji pravačku a vykloubil útočníkovi čelist. Pustil jej a nechal nůž vyjet z ruky, byla to ohromná bolest, ale nával adrenalinu vše rušil. Vrah byl z té rány dezorientovaný, Welkin toho využil a pravou rukou si jej přitáhl zpátky, aby mu mohl dát hlavičku. To už útočník nevydržel a spadl na zem.
"Nevstávej," dupl blonďák muži na koleno a bylo slyšet hlasité křupnutí. Vrah hlasitě zařval a upustil nůž. To Welkinovi nestačilo a levou rukou vraha znovu postavil, aby ho obdaroval poslední pěstí, poté pustil bezvládné tělo na zem a přešel k blondýnce, jenž ležela opodál. Odhrnul ji vlasy z čela a zkusil jestli nahmatá tep, ale marně. Adrenalin pomalu ustupoval a začal cítit nesnesitelnou bolest v levé ruce. Krev se mísila s vodou, která stále padala z oblohy. V tom za sebou Welkin uslyšel pohyb, bylo pozdě na to cokoliv dělat. Ucítil bodavou bolest studeného železa jak se mu zarývá do ruky. Padl na zem a zhluboka oddechoval. Skláněl se nad ním vrah, kterému teď chybělo pár zubů a sotva se držel na jedné noze, ale i tak poznal, že právě prohrál. Neměl už sílu se kamkoliv hnout.
Padla tupá rána a vrah padl na zem. Za ním stála Rin s dlažební kostkou v ruce.
"Rin," vydechl Welkin, než upadl do bezvědomí uslyšel jak volá jeho jméno.

Welkin pomalým krokem kráčel ke škole, uběhl týden od onoho večera. Vedle něj kráčela spokojeně Rin.
"Dlužím ti omluvu," otočil se na dívku. "chvíli jsem pochyboval o tom jestli existuješ... Jestli jsem si tě nevysnil," dodal omluvně.
Rin se na něj zamračila a ihned ho udeřila do žeber: "Já existuji," chytla jej za ruku. "ale ve snu jsme teď možná oba."
"Pohladil bych tě, ale," ukázal ovázanou ruku v sádře. "doktor říkal, že mi tím nožem naštípnul kost."
"Postarám se o tebe," Rin se na mladíka ještě víc přitiskla.

Toho dne našel blonďák na lavici dopis, byl od Revy, která se s ním chtěla sejít na střeše školy. Welkin nebyl proti, chtěl si s ní veškeré věci ujasnit. Na střechu vedla normální cesta po schodech, žádný žebřík, který by znepříjemňoval cestu. Slunce svítilo a na obloze nebyl ani náznak po mraku.
"Čekala jsem na tebe," zamávala Revy.
"Ahoj," zavřel blonďák za sebou. "víš, je mi to líto, ale,-"
"Nemluv," zarazila jej dívka. "vím jak to je a ani nevíš... jak mě tíží u srdce co se stalo."
Welkin zpozorněl, takové odmlky už někde slyšel.
"Tohle se nemělo stát... ne, nemělo," přistupovala bruneta k mladíkovi.
"Hej!" Welkin si všimnul příliš pozdě basebalové pálky, kterou Revy držela. Dostal přímý zásah do hlavy.

Když se probral, byl stále na střeše, ale nemohl se hýbat, měl svázané ruce a nohy.
"Měli jsme takový skvělý plán... ale tys prostě nemohl chcípnout, co? Tohle je za bráchu," napřáhla pálku a uhodila, Welkin zaskučel bolestí.
"Najít někoho, kdo nebude nikomu chybět... Dostat fotky do tvého počítače bylo pro mě snadné. Nejsem jenom krásná, ale i chytrá," následoval další sled ran až křupaly kosti. Poté brunetka odhodila pálku na stranu a vytáhla mobil.
"Ráda si vás fotím, než chcípnete," Revy měla na tváři zvláštní výraz štěstí.
"Šílená krávo," vyplivl Welkin trochu krev, jež se mu hromadila v ústech.
Pálka se pomalu skutálela až ke dveřím, které byly najednou otevřené. Rin ji zvedla ze země a potichu došla až k Revy, která byla zaměstnána focením Welkina. Stačila jedna rána, aby brunetka spadla bezvládně na zem.
Rin se vrhla kolem Welkinova krku a pevně jej stiskla: "Blbče!" zašeptala mu do ucha.
Blonďák vykřikl bolestí: "To bolí! Rozvaž mě!"

http://www.piste-povidky.cz/dilo/62824
nebo
http://tenrai.cz/viewstory.php?sid=1610&chapter=1
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Verunka..:) Verunka..:) | Web | 30. července 2011 v 12:25 | Reagovat

Jsi Vrah !! xD

2 Vody Vody | Web | 30. července 2011 v 12:47 | Reagovat

[1]: No, tak to dík :D

3 kejtýýý kejtýýý | Web | 30. července 2011 v 13:22 | Reagovat

Povídka je sice super, ale kolik má společného s tématem týdne? =) Jinak tvůrčí činnost chválím moc moc!

4 Vody Vody | Web | 30. července 2011 v 13:43 | Reagovat

[3]: No, má to společnýho asi tolik co moje jiný články k tématu týdne, ale tímhle jsem si udělal reklamu sám sobě, takže tam ta reklama obsažená podprahově je. =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama